The Pharaoh's Favorite
Passion Exkluzivní
Romantismus
12.0K
Popis
Neferet je dcera velekneze Amona, ktera sni o tom, ze se sama stane knezkou v chramu Isis. Jeji snatek s milovanym Sahetym, nadejnym vojenskym velitelem, by spojil dve mocne rodiny pod vladou faraona. Jeji svet se vsak rozpadne ve chvili, kdy zjisti, ze ji Sahety podvedl s jeji mladsi sestrou u posvatnych vod Nilu.
Kapitola 1
Jun 5, 2025
[Neferetin pohled]
Jeho tělo je přitisknuté k mému, jeho ruce kloužou po mé nahé kůži s úctou, s vlastnictvím. Jeho dech je teplý u mého ucha, jeho rty šeptají mé jméno jako modlitbu, kterou smí vyslovit jen on.
„Cítíš to, že ano?“ zamumlá, jeho hlas je nabitý významem. „To, jak patříš mně. To, jak já patřím tobě.“
Neodporuji. Měla bych. Vím, že bych měla. Ale je na něm něco—jeho dotyk, jeho přítomnost—co mě stahuje pod hladinu, nechávám se ochotně utopit.
Toužím konečně spatřit jeho tvář, pochopit, proč mé sny patří jemu, a ne muži, kterého si mám brzy vzít.
„Ano, cítím,“ zašeptám a myslím to doopravdy.
Jeho ruce se kolem mě sevřou, jeho rty kreslí cestu po mém hrdle, přes rameno a prsa, přes břicho, níž a níž—
Náhlá vlna žáru mi zaplaví tělo, ostrá a ohromující. Prohnu se proti jeho ústům, z mých rtů unikne zasténání.
Ale pak—hlas prořízne mlhu.
"Paní Neferet!"
Oči mi trhnutím otevřou.
Mrknu, snažím se uklidnit. Známá tvář přede mnou se zaostří—Pageti, má přítelkyně z dětství, má nejvěrnější služebná. Klečí vedle mé postele, obočí stažené obavami.
"Třásla jste se ze spaní," řekla tiše, ale naléhavě. "A… dýchala jste, jako byste právě bosá běžela pouští."
Zardění mi stoupá po krku.
Sen. To, jak jsem v něm sténala jeho jméno.
Přitisknu si ruce k rozpálenému obličeji, zděšená. "Já—To nic nebylo. Jen sen."
Pageti nevypadá přesvědčeně. "Zase ten samý sen s cizincem jako vždycky?"
Zavrtím hlavou, váhám. "Ne... vlastně ne. Tentokrát to bylo jiné."
Nakloní hlavu, čeká, až vysvětlím.
Vzduch voní čerstvým chlebem a medem, když mi Pageti předkládá snídaňový podnos.
"Víš, jak to většinou bývá," zamumlám. "Stojí tam—v Nilu, čeká na mě. Krásný a tajemný, ale nikdy si nezapamatuji jeho tvář. Zatímco mě líbá, drží mi ruce za zády, abych se ho nedotkla. A když se ho nakonec snažím chytit..."
"Zmizí. Jako mlha na vodě," doplní Pageti za mě. Sleduje mě pozorně, její tmavé oči bystré zvědavostí, když přikývnu.
Vzdychnu, pohledem sklouznu k talíři s ovocem a plackou, vyhýbám se jejímu pohledu. "Tentokrát to působilo... skutečněji. A víc... výslovně ."
Pauza. Pak—Pageti zalapá po dechu, ruka jí vystřelí k ústům.
"Paní Neferet!" zašeptá hlasitě, oči doširoka otevřené. "Chcete mi říct, že jste—" Sníží hlas, nakloní se blíž. "Opravdu jste snila o tom, že jste s ním ležela?"
Jak to vysloví, cítím se ještě více zahanbená. Zasténám a znovu skryji tvář do dlaní. "Ano! A přála bych si, abych nesnila!"
Pageti na mě dlouho hledí. Pak—se rozesměje.
„No,“ protáhne, „to rozhodně vysvětluje, proč jste se tak zmítala ve spánku.“
Ještě hlasitěji zasténám a hodím po ní polštář. „Pageti!“
Směje se, lehce se uhne, a pak si sedne na kraj mé postele, oči jí stále jiskří šibalstvím.
„Nechápu, proč jste tak rozrušená. Byl to jen sen, nebyl skutečný."
"Ale působil skutečně," trvám na svém a vzhlédnu k ní, hlas skoro prosebný. "Víc než kdy předtím a víc, než by měl. A je to špatně!"
Pagetino škádlení změkne v něhu. "Paní Neferet, milujete Sahetyho. Vdáváte se za něj . Jeden sen na tom nic nemění."
"Tak proč se mi zdá o jiném muži?" naléhám, frustrovaná. "O cizinci?"
Pageti pokrčí rameny. "Možná je tvá mysl neklidná. Nebo možná," uculí se, "toužíš po tom, co nemůžeš mít, dokud nebudeš vdaná."
Zalapám po dechu a plácnu ji po ruce. Znovu se směje, uhýbá mému slabému pokusu o napomenutí.
"Jen říkám! Čekala jsi na Sahetyho tak dlouho a on je pryč už měsíce. Možná má tvé srdce už dost čekání."
Ta slova ve mně vyvolávají neklid.
Je pravda, že jsem čekala. Sahetyho miluji už roky. Prosila jsem o něj. Vybrala jsem si ho. Tak proč mám pocit, že je něco špatně?
Zavrtím hlavou a tu myšlenku zaháním. "Na tom nezáleží. Zapomenu na to."
"Správně." Pageti spokojeně přikývne. "Protože budeš stejně příliš zaneprázdněná přípravami na slavnost Isis, než abys přemýšlela nad sny."
"Máš pravdu." Vydechnu a konečně se napiju vody. "A kromě toho... Sahety se brzy vrátí domů."
"Ano." Pageti se usměje. "Brzy se z tebe stane jeho žena. A všechno do sebe zapadne."
* * *
Sahety se vrací následující ráno. Spěchám mu naproti, sandály mi sotva kloužou po kamenné podlaze. Srdce mi buší v hrudi, radost z jeho opětovného spatření přehlušuje vše ostatní.
"Sahety!" zavolám, zadýchaná.
Otočí se za mým hlasem, jeho výraz se na okamžik změní v cosi nečitelného, než se usměje—jemně, zdvořile, odtažitě.
"Neferet," pozdraví, jeho hlas je klidný.
"Jsi doma." Obtočím mu ruce kolem krku, tisknu se k jeho teplu. "Konečně jsi doma."
Jeho paže mě obejmou, váhavě, jako by nevěděl, co s nimi. Když zvednu tvář s očekáváním polibku, jen se svými rty dotkne mého čela.
Zamračím se. "Chyběl jsi mi."
Pauza. "I ty mně," odpoví. Ale slova znějí prázdně.
Přesvědčuji sama sebe, že je to jen jeho únava. Že je vyčerpaný po dlouhé cestě, že potřebuje čas.
Ale jak dny plynou, odstup nezmizí.
U večeře sedí Sahety blízko mě, ale jeho pozornost patří otci.
„Seznam hostů je třeba upravit,“ říká, bezmyšlenkovitě otáčí v prstech datli. „Nemůžeme si dovolit hostit polovinu Théb.“
Otec přikývne. „Skromnější oslava bude rozumnější.“
Pohlédnu z jednoho na druhého. O ničem jiném nemluví.
Pod stolem sáhnu po Sahetyho ruce, stisknu ji. "Zítra je slavnost. Mohli bychom jít spolu, jen my dva, před obřadem."
Sahety zaváhá, sotva stisk opětuje, než ruku stáhne. „Je ještě mnoho práce. Kněz musí schválit naše obětiny a moji muži mě potřebují."
Skousnu si ret. "Aspoň na chvíli? Jen jeden večer?"
Jeho výraz se napne, ale vynutí si úsměv. "Uvidíme."
Pageti mi z druhého konce místnosti zachytí pohled. Mračí se. I ona si toho všimla.
Něco s ním není v pořádku.
The Pharaoh's Favorite
60 Kapitoly
60
Obsah
Žánry
O nás
Copyright © 2025 Passion
XOLY LIMITED with the registered office at Las Vegas, NV, USA, 89101