The Most Beautiful Woman in All of Egypt - Chapter #3 - Free To Read

V trůnním sále seděla Laila vedle svého otce, mlčela a poslouchala. Kadidlo pomalu hořelo v bronzových kadidelnicích, kroutící se jemnými praménky směrem k malovanému stropu, kde sokoli a šakali sledovali ze svých míst mezi bohy.

Viziři debatovali. Generálové si mumlali pod vousy. Řešení se rozlévala po podlaze komory jako převržený inkoust.

Zpevněte zdi. Svolejte více bojovníků. Modlete se k bohům.

Nikdo z nich nemluvil s jistotou. Protože bez ohledu na to, kolik vojáků faraon velel, Memfis se přibližoval ke konci.

Až jediný hlas prořízl šepot.

„Existuje způsob, jak to zastavit.“

Nefirah.

Laila otočila pohled ke královně, sledující, jak vstoupila do světla. Zlaté prsteny naskládané podél jejích prstů se leskly, když pomalu a záměrně přejela rukou po svém břiše.

Místnost ztichla.

Laila přimhouřila oči.

Nefirah se usmála. „Způsob, jak zabránit, aby hlavní město shořelo.“

Laila si překřížila ruce na klíně, nehnutá. „Poděl se o to.“

Královna mírně naklonila hlavu, jako by se bavila. „Musíš být nabídnuta jako nevěsta.“

Komora explodovala. Viziři křičeli pobouřením. Generálové si vyměňovali pohledy nevěřícnosti. Dokonce i kněží se vytrhli z obvyklého mlčení, prsty svírajíc vyřezávané hole.

Ale Ammon—neřekl nic.

Jenom sledoval Lailu, jeho oči ji svlékaly.

Laila se opřela o sedadlo, obličej klidný, i když jí tep začal pulsovat v krku.

„Myslíš si, že bych prosila, abych byla předána jako nějaká hedvábná tunika?“

Nefirahův úsměv nepohasnul.

„Jsi nejkrásnější ženou v království,“ řekla, jejím hlasem bylo slyšet míru. „Jeden z nich tě bude chtít.“

Oni.

Amunet. Khepri. Seti.

Válečníci, kteří drásali faraonovy země, města měnili v popel.

Laila se obrátila ke svému otci, muži, který jí nikdy nic neodepřel. „Řekni jí, že je blázen.“

Komora ztichla.

Faraon nepromluvil.

Jeho ruce sevřely opěrky trůnu, klouby zbledly, jeho čelo se svraštilo něčím, co Laila nikdy předtím neviděla.

Váhání.

A najednou, ona pochopila.

Její otec—vládce Dvojí země, Žijící Bůh, Sokol na egyptském trůně—měl strach.

Nakonec, jeho hlas prořízl ticho, tišší, než jak ho kdy slyšela.

„Nežádal bych to od tebe, má květino,“ řekl, oči těžké něčím, co nechtěla pojmenovat.

„Pokud bych neměl jinou možnost.“