The Most Beautiful Woman in All of Egypt - Chapter #2 - Free To Read

Horko v Memphisu doléhalo na město jako těžká ruka, prosycené vůní myrhy a hořícího oleje. Ulice byly neklidné, obvyklý šum života byl ztlumený pod něčím těžším. Tržiště byla rušná, ale obchodníci pohlíželi k paláci častěji než na své mince. Chrámy byly plné, ne tichých modliteb, ale šeptaných obav.

Laila procházela chladnými chodbami paláce, zlaté náramky na jejích nohou jemně cinkaly. Služebníci se klaněli, když procházela kolem, sklopili zrak a tiskli si ruce na srdce. Vždycky to tak bylo.

Byla Klenotem Dvou zemí a všichni to věděli.

Narodila se pod těmi nejpříznivějšími hvězdami, požehnaná kněžími ještě předtím, než otevřela oči. A když je otevřela, dvůr žasl.

Její pokožka byla hladká jako leštěný vápenec, políbená teplem Nilu. Její oči, hustě lemované khólem, byly temné jako ústí hrobky, široké a vědoucí, zarámované řasami dost dlouhými, aby vrhaly stíny. Její rty – vždy namalované červení z drcených ibišků – se klenuly jako okvětní lístky posvátného lotosu.

A její vlasy – dlouhé, husté, nekonečně zdobené zlatými sponami a řetízky z lapisu lazuli – byly řekou inkoustu po jejích zádech. Tvář, která patřila na chrámové zdi. Krása, kterou muži prosili, aby mohli vlastnit.

Faraon jí nikdy nic neodepřel. Od okamžiku, kdy se narodila, byla samotným tepajícím srdcem Egypta. Zpívali pro ni. Básníci skládali ódy na její půvab. Nikdy se ničeho nebála.

Ale palác byl už několik dní neklidný. Cítila to v šepotu otcových vezírů, ve způsobu, jakým vojáci pevněji svírali svá kopí.

A pak přišly zprávy.

Jih se bouřil.

Faraonova dvojitá koruna – posvátné sjednocení Horního a Dolního Egypta – se trhala. Vzpoura se šířila rychle jako záplavy Nilu, bylo nemožné ji zadržet.

A v jejím čele stáli tři muži.

Jejich jména se rozléhala městem, šeptaná tlumenými hlasy, vyrytá do zdí Memphisu ještě předtím, než dorazili.

Amunet, nejstarší – tichý, neoblomný, přízrak na bojišti.

Khepri, prostřední – válečník koupající se ve zlatě, usmívající se, když zabíjel své nepřátele.

Seti, nejmladší – nerozvážný, arogantní, ostrý jako čepel namočená v jedu.

Byli víc než váleční vůdci. Byli bouří, pohlcující každé město v jejich cestě.

"Nezanechávají za sebou nic než kouř a kosti."

"Zabíjejí všechny – i děti."

"Viděli svou rodinu zemřít rukama faraonových mužů."

Laila stála na svém balkóně ze slonoviny a zlata a naslouchala. Slyšela město pod sebou, přelévající se neklid Memphisu, jak se vzpoura blížila.

Poprvé se zamyslela – přijdou si i pro ni?

Výkřik zdola přerušil její myšlenky.

Palácový posel se potácivě probral branami, bez dechu, s bledou tváří.

Bratři rebelové prorazili do dalšího města.

A Memphis byl na řadě.