Alpha Maximus The Last Lycan
Fantasie
36.8K
Popis
Alpha Maximus ze smecky Krvaveho mesice je posledni sveho druhu, bez druzky, zavrzeny vlkodlaci komunitou a neschopny ovladat sveho Lykana, coz z nej cini vetsi hrozbu pro vsechny kolem. Je zavrhovan a neobliben dokonce i vetsinou sve vlastni smecky, dokud neni zajat, coz vede k tomu, ze za dramatickych okolnosti nalezne svou druzku. Osvobodi ji z otroctvi a tyrani a spolecne uniknou ze smrtelne nebezpecne situace. Kvuli magickym schopnostem jeho druzky vyvstavaji otazky a vlkodlaci komunita se nyni boji jich obou a vyhlasi jim valku. Odhalena tajemstvi o minulosti jeho druzky vedou k tomu, ze naplni smrtelnou vestbu.
Kapitola 1
Jun 5, 2025
V zimním chladu se mi dech sráží v podkroví. Mé tělo se třese a ruce mám necitlivé. Pomalu se posadím a snažím se nezhoršit své rány. Vstanu a zírám na rozbitý zrcadlo přede mnou.
Vypadám žalostně. Mé bílé šaty, už ne tak bílé, jsou nyní pokryté špínou, prachem a nečistotami. Okraje jsou roztrhané s občasnými dírami a látka se časem ztenčila a třepí se.
Mé oči mají neobvyklou jasně stříbrnou a modrou barvu. Mé vlasy bývaly bílé, platinově blond, ale už roky jsem neměla to štěstí použít na vlasy mýdlo, takže teď vypadají spíše jako popelavě blond.
Celá promrzlá si beru další kus oblečení, který vlastním, a oblékám si ho přes šaty. Je to obnošený starý svetr bez knoflíků, držím jeho přední část rukama třesoucíma se zimou. Zvuk ptáků za oknem upoutá mou pozornost. Otočím hlavu, abych se podívala z okna na ptáky poskakující v čerstvém sněhu. Je krásné a uklidňující je pozorovat.
Jak bych si přála být jako tito ptáci. Létat svobodně venku, nestarat se, co budu jíst, protože jídla je pro ně všude dostatek. Mohou létat daleko a objevovat svět. Závidím jim. Závidím každému divokému zvířeti, které vidím potulovat se v lese. Ale bohužel, můj život je pravým opakem jejich.
Jsem vězeň. Nemůžu utéct od smečky a navždy budu jejich služebnicí. Byla jsem opuštěna jako miminko a oni mě přijali jako otrokyni. Snažím se přežít jedením zbytků jídla a spaním ve starém rozpadlém podkroví. Nejsem si jistá, proč mě opustili. Dívám se na své rány. Roky jsem trpěla fyzickým a emocionálním týráním. Někdy si přeju, abych necítila žádnou bolest, ale i když roky týrání už uplynuly, mé tělo stále trpí stejně.
Včera v noci jsem poprvé po letech promluvila. Byla jsem v jídelně smečky. Místnost byla plná lidí a já jsem přistoupila k Alfovi Tateovi s prosbou o deku nebo alespoň teplejší oblečení. Celá smečka ztuhla šokem nad mými slovy, protože většina z nich mě nikdy neslyšela mluvit. Žila jsem jako duch nebo jeden z předmětů v domě této smečky a snažila se být neviditelná. Nicméně bouřlivá a mrazivě studená zima mi dodala odvahu požádat o nezbytnosti k přežití.
Zatímco Alfa Tate jedl, stála jsem vedle něj a poklekla. Jeho tvář se naplnila zmatkem, když věděl, že bych mohla o něco požádat.
'Prosím, Alfo Tate, jedné z těchto nocí bych mohla umrznout. Jen o jednu deku nebo teplejší oblečení vás prosím,' žadoním, polykám svou hrdost a nebojím se jít proti zaběhnutému pořádku.
Alfa Tate je dvaadvacetiletý bez družky. Byl pohledný a velmi přitažlivý. Má světle hnědé vlasy a pronikavé hnědé oči. Jeho tělo je fyzicky silné, s obrovskými svaly po celém těle, ze kterých může každé děvče slintat. Je to mocný muž vysoký 183 centimetrů. Ale i s pohlednou tváří byl ve skutečnosti monstrum. Byl krásný zvenčí, ale uvnitř shnilý.
Vstal, dupnul ke mně a zvedl mě jednou rukou omotanou kolem mého krku.
Zíral hluboko do mých jasně stříbrných a modrých očí. Mé ruce se držely jeho ruky ve snaze uvolnit jeho sevření. Nemohla jsem dýchat, když na mě křičel do obličeje. Jeho horký dech páchl jako zkažený sýr.
'Ty se odvažuješ žádat mě o laskavosti? Poté, co ti už dovolujeme spát v podkroví a jíst naše zbytky? Jsi otrokyně smečky a nic víc, což znamená, že nedostaneš nic navíc! Nejsi nic než špinavá služka!' křičel.
Hodil mě přes podlahu a já vydala bolestné zakňučení. 'Omlouvám se, Alfo Tate, už nikdy nebudu prosit. Prosím, odpusťte mi,' říkám, s očima upřenýma do podlahy, téměř v slzách.
Alfa Tate se ušklíbl a vrátil se ke svému talíři, zvedl ho a zamířil zpět ke mně.
'Zdá se, že Otrokyně má hlad!' řekl krutě. Vylil zbytek svého jídla na mě.
Teplo tekutiny mi stékalo po hlavě. Podívala jsem se dolů na kapky kapající na podlahu přede mnou a viděla jsem, že je to omáčka.
Místnost burácela smíchem, když jsem se neodvážila pohnout. 'Myslím, že tahle ošuntělá žena má stále hlad,' zasmál se. 'Chce jí někdo další dát něco k jídlu?' zakřičel. Členové smečky po mně začali házet zbytky jídla.
Celý brambor mě praštil do hlavy. Držela jsem oči sklopené k zemi, nechtěla jsem, aby někdo viděl slzy, které jsem se snažila zadržet.
'Teď mi zmiz z očí!' vyštěkl Alfa Tate. Vstala jsem a vyběhla z místnosti a dolů chodbou.
Místo abych běžela zpět do svého pokoje, běžela jsem lesem na své oblíbené místo. Někam, kam jsem ráda chodila.
I když bylo napůl zamrzlé, vstoupila jsem do jezera a co nejrychleji smyla všechno jídlo a omáčku z vlasů a těla. Jezero bodalo mé tělo intenzivním chladem. Mé ruce se třásly, když jsem si myla vlasy. Mastnota z mých vlasů rychle ztuhla a vznášela se na hladině. Jezero bylo plné špíny, zakalené omáčkou, jak se mísila s vodou. Už jsem nemohla vydržet ten chlad.
Jakmile jsem byla čistá, běžela jsem zpět k domu smečky úplně promočená a proplížila se nahoru do podkroví.
Protože jsem neměla náhradní oblečení, sundala jsem si mokrý svetr a šaty. Vyždímala jsem z nich vodu a pověsila je přes rozbitou židli, aby uschly. Znovu se mé kůže dotkl studený vánek. Nakonec jsem se nahá schoulila na starou matraci v rohu místnosti. Usnula jsem i přes zimu s myšlenkou, že se zítra možná neprobudím. Možná umrznu. Aspoň pak mé utrpení skončí.
Netrvalo dlouho a probudilo mě kopnutí do dveří. Když jsem se posadila, vyděsilo mě, jak na mě zírá Beta Sam. Jeho výraz se rychle změnil v úšklebek, když si prohlížel mé nahé tělo. Byl jako šelma, která vidí kus masa připravený k sežrání.
Rychle jsem si zkřížila paže, abych zakryla a schovala prsa. Bradavky mi trčely zimou. Přitáhla jsem si nohy blíž k tělu, abych zakryla své intimní partie.
Beta Sam za sebou potichu zavřel dveře a znovu na mě zíral. Pomalu ke mně vykročil. Schoulila jsem se do rohu a upřela oči k zemi.
Teď jsem viděla jeho nohy. Třásla jsem se zimou a strachem z toho, co se má stát. 'Vstaň, otrokyně,' řekl tiše.
Vstala jsem, jednou rukou jsem si zakryla spodní část těla a druhou paži jsem nechala přes prsa.
'Alfa Tate mě sem poslal, abych se ujistil, že tě řádně potrestám,' řekl sadisticky. Pak mi násilím odtáhl ruce a držel je, aby si mohl prohlédnout mé nahé tělo.
V jeho očích se objevila okamžitá touha, když si olízl rty. 'I když jsi otrokyně, máš moc pěkné tělo,' řekl a přitáhl si mě blíž k sobě.
Sklonil hlavu, vdechl můj pach a pak mě přitiskl ke zdi. Stále se mi dotýkal obličeje, pak mi přejel prstem po rtech, zatímco jeho druhá ruka pokračovala dolů po břiše.
Náhle jsem mu co nejsilněji kousla do prstu a nepustila ho. V ústech jsem cítila jeho krev, která mi stékala po bradě.
'Ty nevděčná děvko!' zařval a druhou rukou mě udeřil do břicha.
Spadla jsem na zem, schoulila se a držela se za břicho. Vzhlédla jsem a viděla Sama, jak si trhá košili a ovazuje si s ní prst, aby zastavil krvácení.
Zlostně na mě shlédl a začal mě kopat do nohou a žeber. Nakonec po nějaké době odběhl. 'Za tohle draze zaplatíš, otrokyně!' zavrčel.
Vydechla jsem zadržený dech. Pak jsem se v šoku z toho, co se stalo a co jsem udělala, zhroutila na matraci.
Alfa bude zuřit, až se o tom dozví! Spojila se se mnou má vlčice Storm.
Co jsem měla dělat? Nemohla jsem mu dovolit, aby se mě dotýkal. To smí jen náš druh! Odsekla jsem.
Máš pravdu. Musíme vydržet ještě pár dní, než nám bude osmnáct. Pak nás snad druh najde a odvede pryč.
Co když mě druh nebude mít rád? Zeptala jsem se Storm.
Druh nás bude milovat. Uvidíš! Řekla Storm nadšeně.
Po událostech minulé noci cítím hluboký strach a úzkost. Třu si bolavá žebra a pak jdu dolů připravit smečce snídani. Dám na sporák hrnec s ovesnou kaší.
Zatímco se kaše vaří, prostřu stůl miskami, lžícemi a hrnky, pak zamíchám kaši. Pak vezmu z lednice džbán džusu a naplním všechny hrnky na stole.
Když slyším členy smečky, jak se baví, rychle naplním všechny misky kaší a pak spěchám zpět nahoru, než mě někdo ze smečky uvidí.
Často se zlobili, zejména Alfa Tate, když jsem byla ještě dole, když jedli. Říkali, že jim má přítomnost dělá nevolno a že by nemohli jíst, když jsem poblíž, protože jsem tak odpudivá.
Bojím se, jaký trest mi Alfa Tate uloží za to, že jsem kousla jeho betu do prstu. Chci se dnes všem vyhnout.
Normálně bych se vrátila do kuchyně hodinu po podání snídaně, abych uklidila. Záměrně čekám o půl hodiny déle, abych se ujistila, že vzduch je čistý.
Uklidím kuchyň rychleji než obvykle, ale podaří se mi seškrábat jen pár lžic kaše pro sebe.
Připravím oběd a pak položím talíře s jídlem na stůl. Konečně můžu rychle utéct zpět na půdu, ale předtím do někoho narazím. 'Moc se omlouvám,' zašeptám a dívám se do země.
'To jsi říkala včera!' říká tvrdě Alfa Tate. Chytí mě za obličej a donutí mě podívat se na něj. Přimhouří oči a pak se na mě zamračí.
'Proč jsi kousla Betu Sama do prstu?' ptá se.
Oči se mi naplní slzami. Snažím se odvrátit, ale trhne mi hlavou zpět k sobě.
'Odpověz mi!' zavrčí.
'Já-on mě chtěl osahávat,' odpovím.
Alfa Tate se zachichotá a pak mě odstrčí.
'Nevím, proč by se chtěl dotýkat špinavé, odporné otrokyně jako jsi ty, ale pokud si s tebou chce užít, tak mu to dovolíš!' vyštěkne.
S pláčem kolem něj proběhnu a utíkám na půdu.
Spojím se se svou vlčicí Storm.
Storm, co budeme dělat, jestli se sem Beta Sam vrátí?
Možná bychom měly utéct? Navrhuje Storm.
Nemáme kam jít a určitě bychom první noc na útěku umrzly! Odpovím.
Zítra nám bude osmnáct. Tak to dnes večer vydržme pro případ, že zítra najdeme našeho druha! Říká Storm.
Storm, jsem nervózní z toho, co bude zítra. Mám opravdu špatný pocit. Říkám jí.
Alpha Maximus The Last Lycan
75 Kapitoly
75
Obsah
Žánry
O nás
Copyright © 2025 Passion
XOLY LIMITED with the registered office at Las Vegas, NV, USA, 89101